Brno dlouhodobě brání instalacím památníků českým hrdinům protinacistického boje...

Opět mě zaráží, že v této zemi, kde k velikosti národa by se dalo říci, že co Čech to hrdina, jsme opět svědky zkreslování dějin a svévoli úředníků, kteří maří snahy pamětníků nebo dokonce účastníků bojů druhé světové války, v možnosti připomenout národu hrdiny, jako byl Ludvík Svoboda! A nejen v tomto případě se "úředník" snaží měnit historii, vidět to můžeme každodenně ve veřejnoprávní televizi, v novinách. Jako by neexistovali oběti na obou frontách, ale jen na té západní! Přeci naši dědové a pra-dědové, někdy i vaši rodiče, bojovali i na východní frontě a mnozí položili život, abychom nezapomněli a měli se lépe... A já si troufám říct, a  tím nechci znevažovat hrdiny na západě, že na této východní frontě padlo mnohonásobně více našich hrdinů! Národe, necháme si to opět líbit?

O tom, že v České republice už několik let narůstají snahy o přepisování dějin 2. světové války, a záměnu znamének plus a mínus o jejich viníků a obětí, už píší i zahraniční média. Jedním z posledních případů je dlouhodobá a marná snaha válečných veteránů z Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) o odhalení pamětní desky generálu Ludvíku Svobodovi v Brně, jehož 1. československý armádní sbor se na osvobozování jižní Moravy v roce 1945 významně podílel.

„Neexistuje důvod, proč by město Brno nemělo tuto pamětní desku zřídit. Naopak, Brno mělo tuto pamětní desku zřídit už dávno. Proč se tak doposud nestalo?“ ptá se význačný funkcionář ČSBS Jiří Jaroš. Podle něj se tak děje proto, že Ludvík Svoboda jako jeden z mála čs. vojáků bojoval v obou světových válkách (za 1. světové války jako čs. legionář mimo jiné u Zborova a Buzuluku, kde o 23 let později zakládal 1. Čs. samostatný prapor v SSSR- pozn. red.) a po roce 1948 se stal členem KSČ. Nakonec to dotáhl až na prezidenta republiky, který spolupodepsal v roce 1968 souhlas s okupací ČSSR vojsky Varšavské smlouvy.

[FOTO] Prezident ČSSR a Armádní generál Ludvík Svoboda

„Generál Ludvík Svoboda vstoupil v roce 1945 na půdu jižní Moravy jako velitel I. československého sboru při Rudé armádě. Jeho podíl na osvobozování jihomoravských měst a obcí netřeba nějak zvláště rozebírat, stačí připomenout těžké boje o Kroměříž, Přerov, Hodonín, Podivín a Brno. Přitom všem byl generál Svoboda současně ministrem národní obrany Košické vlády, a to již od 4. dubna 1945. A v této funkci také vstoupil po osvobození na půdu města Brna a na brněnské Nové radnici měl též projev, jak si to dodnes pamatují pamětníci,“ tvrdí Jaroš. Svoboda se tehdy před ruinami bývalého tzv. Německého domu poklonil památce padlých rudoarmějců, kteří tam byli pohřbeni po osvobození. Ludvík Svoboda také navštívil Kounicovy koleje, kde byli za okupace vězněni jeho příbuzní. „Už jen tato fakta jsou dostatečným důvodem pro zřízení pamětní desky tak vynikajícímu občanu republiky, který  bojoval o Československo ve dvou světových válkách a byl aktivním osvoboditelem jižní Moravy, jejíž metropolí je město Brno,“ říká expert ČSBS na historii a vynálezce Jiří Jaroš.

Zpátečnické Brno

Podle něj tedy neobstojí neustálé námitky Svobodových odpůrců, že prý neměl k Brnu žádný vztah. „Tyto námitky mají povahu účelových blábolů: mají jen za každou cenu znemožnit instalaci pietního místa jimi nenáviděnému prezidentu a generálovi. V Brně totiž doposud zahnívají tendence proti všemu, co připomíná osvobození města Rudou armádou a československým vojskem. Stačí připomenout ne tak dávný skandál s hanobením symbolů na památníku rudoarmějců v Brně-Králově Poli, kde se jako novodobý Herostrates vyznamenal jistý potomek nacisty,“ připomíná historik Jaroš.

[VIDEO] Dobový záznam návštěvy prezidenta Ludvíka Svobody v Lounech v roce 1968

Nedosti na tom: v českých médiích lze najít mnoho záznamů o posmrtném vyznamenání prorakouského a prohabsburského aktivistu pana Gruši městem Brno. „Tatáž radnice přitom pamětní desku osvoboditeli generálu Svobodovi stále odmítá. A není to jediný příklad toho, že současné vedení města je protičeské. Připomeňme třeba dlouholetý zápas o instalaci sochy  prezidenta Budovatele Edvarda Beneše, kterou se až po několikaletém a usilovném boji o místo zdařilo umístit před Právnickou fakultou. To vzápětí vyvolalo zuřivé reakce brněnských Němců, reprezentovaných  jejich předsedkyní Frau Gerdou Skalnik,“ říká rozčileně Jaroš.

Přitom míst, kde by taková pamětní deska mohla být, je v Brně několik, ať už např. na Nové radnici nebo v Kounicových kolejích. „Snad se v roce 70. výročí osvobození republiky od fašismu zamyslí příslušní kompetenti  nad významem osobnosti Ludvíka Svobody a umožní pietní místo i v moravské metropoli. Můžeme doufat v osvícení úředníků a politiků?“ pokládá otevřenou a přímo cílenou otázku historik Jiří Jaroš z Brna.

-Jan Žižka-